Půda – naše živitelka
Půda je obyčejná, denně po ní šlapeme, nosíme si ji na botách domů jako špínu a přitom si neuvědomujeme, že nás půda živí. Všechny rostliny, stromy, keře přijímají z půdy živiny, kvalita ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin závisí na kvalitě půdy.
Půda není hlína
Hlínu používá laik pro označení půdy, zahrádkáři tvrdí, že hlína je surovina pro sochaře nebo cihláře, zatímco povrchu té části země, které má podmínky pro vzrůst rostlin, říkají půda. Zahrádkáři používají hlínu, vlastně jíl v ní obsažený pro sestavování jednotlivých zahradnických zemin.
Hlína je nezpevněná hornina, která je složena z částic různé velikosti, menších než 2 milimetry. Jedná se o tyto částice: jíl, prach a písek.
Jíl je usazená nezpevněná hornina, která je složená z hmoty, tvořené jílovými minerály a dalšími příměsi, tj. úlomky hornin, jinými minerály. V přítomnosti vody se ze suché, sypké horniny mění na plastickou hmotu.
Půda je nejsvrchnější vrstva zemské kůry, bývá nazývaná kůží Země. Skládá se ze čtyř hlavních složek, anorganické (minerální složky), organické (živých rostlinných a živočišných organismů), vody a vzduchu.
Co vše půda obsahuje
Půda je bohatá nejen na minerály, které jsou živinami pro rostliny a potřebnými látkami pro naše tělo, je bohatá také na život. Půda doslova kypí životem, v každém gramu půdy žijí milióny mikroorganismů, které přeměňují organickou hmotu, tj. rostlinné a živočišné zbytky (odumřelé organismy, kořeny, dřevo, apod.) na živiny a další látky, čímž zvyšují úrodnost půdy. Půdní mikroorganismy rozkládají organické látky na jednoduché sloučeniny, např. na oxid uhličitý a vodu nebo rozložené sloučeniny syntetizují a přetvářejí je na humus. Humus zvyšuje úrodnost půdy. Kromě půdních mikroorganismů žijí v půdě půdní živočichové, např. žížaly, které mechanicky zpracovávají mrvou organickou hmotu, kypří ji, provzdušňují a zvyšují její úrodnost.
Obsah prvků v půdě je rozmanitý, v půdě lze nalézt nejen kyslík, křemík, železo, hliník, dusík, fosfor a draslík, ale i bór, mangan, vodík, měď, molybden zinek, kobalt, jód, vápník, hořčík fluor a další, které jsou výživou rostlin. Přítomnost těchto prvků ovlivňuje vlastnosti i úrodnost půdy.
Není půda jako půda
Každá půda obsahuje minerály, živočišné a rostlinné organismy, vodu a vzduch, ale ne ve stejném poměru, velikosti a množství. Každá půda má jinou strukturu, barvu, pórovitost (je dána velikostí a tvarem drobných kamínků, hrudek, prachu a volnými prostory mezi nimi, které jsou vyplněny vodou nebo vzduchem), zrnitost (je ovlivňována zastoupením půdních částic, tj. zrn), a také jinou úrodnost. Zemědělci a zahrádkáři dělí půdy podle zpracovatelnosti na lehkou, střední a těžkou. Lehké půdy jsou půdy písčité a hlinitopísčité. Bývají dobře provzdušněné propustné a snadno se obdělávají. V těchto půdách probíhá intenzivní činnost půdních živočichů. Nevýhodu těchto půd je větší nebezpečí vyplavení živin a rychlé vysychání, je třeba je zavlažovat. Dobře obdělavatelné a úrodné půdy jsou střední (středně těžké). Jedná se o písčitohlinité a hlinité půdy. Těžké půdy jsou jílovitohlinité, jílovité půdy a jíly. Tyto půdy zadržují vodu, mají malou propustnost pro vzduch, nižší aktivitu půdních organismů, těžko se obdělávají. Tyto půdy nejsou úrodné, obvykle nebývají využívány zemědělci, pěstiteli. Vlastnosti těchto půd lze zlepšit přidáváním kompostu, písku, vápna.
Co je kyselost půdy 
Kyselost půdy je půdní reakce, ta má vliv na přeměny organické hmoty v půdě, růst rostlin, přítomnost půdních organismů a další vlastnosti půdy. Je dána výskytem iontů vodíku, hliníku nebo železa, které se volně vyskytují v půdním roztoku. Kyselost půdy se označuje pH, která má hodnotu od 0 do 14, čím je vyšší koncentrace vodíkových iontů, tím je nižší pH a půda je kyselejší. V kyselejších půdách žije méně půdních organismů, tyto půdy jsou méně úrodné, většina rostlin nemůže žít na půdách s reakcí pH nižší než 3,5. Kyselost závisí na typu a chemickém složení matečné horniny, na které půda vznikla, např. na vápencích vznikají zásadité půdy, zatímco na vyvřelinách (např. žula) vznikají kyselé půdy. Kyselé půdy vznikají také následkem znečištění ovzduší. Kyselost půdy lze snížit přidáváním vápna.
Vznik půdy a její degradace
Půda vzniká zvětráváním matečné horniny, kdy jejím rozpadem vzniká zvětralina. Je to velice pomalý proces, 1 cm půdy se tvoří cca 100 let. Ztrácení půdy erozí, kdy vítr a voda odnáší svrchní vrstvy půdy je mnohem rychlejší, 1 cm půdy se ztrácí za cca 20 let. Erozi mohou urychlit povodně, způsob obdělávání půdy, sklon a délka svahu, klima, složení půdy.
Půda, stejně jako vše živé, prochází neustálým vývojem, který může být pozitivní, tj. kdy dochází k tvorbě nové půdy a zlepšení jejích vlastností nebo negativní. Negativní vliv půdy je degradace půdy. Mezi degradace půdy patří eroze, desertifikace (přeměna úrodné půdy na poušť), okyselování, zasolování, zhutnění a kontaminace (znečištění) půdy.
Jíl jako lék
Léčivé účinky jílu jsou dány vysokým obsahem mikroorganismů a minerálů. Barva jílu je určená obsahem minerálů. Zelený jíl je zdrojem vápníku, hořčíku, křemíku, draslíku, sodíku, železa, žlutý jíl je zdrojem síry (žluté zbarvení je díky vysokému obsahu síry), červený jíl má vysoký obsah železa, bílý jíl je zdrojem křemíku, zinku, vápníku a hořčíku. Léčivé, absorpční (pohlcuje vodu), čistící účinky jílu využívá čínská, tibetská medicína i sibiřská medicína. Jíl se užívá při léčení lupénky, akné, ekzémů, při detoxikaci těla a při odstranění těžkých kovů z těla. Jíl pomáhá emulgovat a absorbovat tukové částice ve střevě, čímž pomáhá v hubnutí.
Půda je součástí živé přírody, mezi ní a živými organismy jsou pevné vazby.