Sacharidy
Sacharidy jsou okamžitý zdroj energie, 1 g dodá tělu 17 kJ. Jsou palivo pro svaly a centrální nervový systém. Pro sacharidy je charakteristická karboxylová skupina (-OH). Naše tělo potřebuje sacharidy, při nedostatečném příjmu sacharidů je získává naše tělo látkovou přeměnou aminokyselin nebo glycerolu z lipidů. Základní stavební jednotkou jsou monosacharidy, jsou to takové sacharidy, které jsou tvořeny jednou molekulou, obsahující jeden pěti nebo šesti uhlíkatý řetězec.
Rozdělení sacharidů – není sacharid jako sacharid
Mezi sacharidy patří nejen glukóza, fruktóza a řepný cukr, ale i škrob a dokonce i vláknina. Podle počtu molekul se sacharidy dělí na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Monosacharidy a oligosacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více či méně sladkou chuť. Polysacharidy jsou většinou bez chuti, ve vodě jsou jen omezeně rozpustné (škrob, agar) nebo zcela nerozpustné (vláknina).
Monosacharidy
Monosacharidy jsou takové sacharidy, které tvoří jediná molekula, tj. jeden pěti nebo šesti uhlíkatý řetězec. Monosacharidy poskytují okamžitě velké množství energie, která není-li spálena fyzickou aktivitou, uloží se do tukových zásob. Kromě toho nastane velký výkyv glykemie, což vyvolá opětovný pocit hladu, jednou z příčin hladu je nízká koncentrace glukózy v krvi. Monosacharidy jsou vhodné po náročném fyzickém výkonu jako okamžité doplnění energie, tím se buduje také svalstvo. Svaly potřebují pro svůj růst kromě bílkovin i energii. Pokud není po náročném fyzickém výkonu energie ve formě sacharidů, zvýší se v těle koncentrace hormonu kortisonu, který snižuje hladinu testosteronu, odbourává svalovou hmotu a snižuje rychlost metabolizmu.
Glukóza (hroznový cukr), je nejdůležitější látkou poskytující energii našemu tělu. Jen glukózu jako zdroj energie využívá mozek, sítnice. V přírodě se vyskytuje v rostlinách jako produkt fotosyntézy a pro rostliny představuje zdroj energie. Hromadí se především v plodech rostlin.
Fruktóza se nachází v ovoci, medu a některé zelenině. V zažívacím traktu se uvolňuje rozkladem sacharózy. Pro její vstup do buňky není zapotřebí inzulín.
Galaktóza je jedním ze sacharidů, který tvoří laktózu (mléčný cukr). Je součástí mateřského mléka, je důležitým zdrojem energie pro kojence. Galaktóza se v těle snadno přeměňuje na glukózu.
Oligosacharidy
Oligosacharidy jsou tvořeny několika molekulami sacharidů, tj. monosacharidy. Mezi oligosacharidy patří disacharidy, tvořené dvěma monosacharidy, trisacharidy, apod.
Sacharóza je sacharid, který je v naší stravě zastoupen nejhojněji. Nachází s v cukrové třtině a cukrové řepě. Je velice vydatným zdrojem energie, proto je v současné době nejpoužívanějším sladidlem. V organismu se rozkládá na glukózu a fruktózu. Má vysoký glykemický index, což způsobuje vyvolání sekrece velkého množství inzulínu. Díky tomu není vhodná jako sladidlo pro diabetiky. 
Laktóza je obsažena v mléce, odtud název mléčný cukr. Někteří lidé mohou trpět nepříjemnými potížemi při trávení laktózy. Jejich problém je dán nedostatkem enzymu, který štěpí laktózu. Nezpracovaná laktóza se pak hromadí ve střevech a působí nepříjemné problémy.
Maltóza je sladový cukr, složený ze dvou molekul glukózy. Vzniká hydrolýzou škrobu nebo glykogenu.
Polysacharidy
Polysacharidy jsou tvořeny velkým množstvím monosacharidů. Mezi polysacharidy patří škrob, glykogen (živočišný škrob), inulín, agar, vláknina. Při vhodné kombinaci se jednotlivé cukry začnou štěpit postupně, což zajistí optimální přísun energie a stálou hladinu krevního cukru. Při postupném přísunu se taky energie stačí ukládat ve formě glykogenu do jater a svalů, což má za následek jejich optické zmohutnění a hlavně se na správném místě vytvoří pohotovostí zásoba energie. Proto je dobré je konzumovat několik hodin před fyzickým výkonem.
Škrob je hlavní zásobní polysacharid rostlin.
Inulín je zásobní polysacharid rostlin čeledi hvězdicovité. Je složen z fruktózy.
Agar je složen z molekul galaktózy. Je obsažen v mořských řasách, používá se na výrobu gelů.
Glykogen je živočišný škrob, zásobní polysacharid živočichů a hlavní energetická rezerva našeho těla. Hlavní zásoba glykogenu je v játrech. Glykogen je v těle uložen ve dvou formách: vázaný na proteiny a volný glykogen, vlastní energetická zásoba. Glykogen je dle potřeby štěpen glykogenasou. Glykogen mlže být syntetizován v játrech a ve svalech. Syntéza ve svalech může probíhat jen z glukózy. Při tvorbě glykogenu (glukoneogeneze) nejprve vzniká glukóza, která je přeměňovaná na glykogen. Z jater jde do svalu glukóza vzniklá rozpadem jaterního glykogenu, zde se tvoří svalový glykogen, který je štěpen na laktát za vzniku energie. Laktát jde do jater, kde se tvoří jaterní glykogen.
Význam sacharidů 
Sacharidy mají v organismech důležité funkce, slouží jako okamžitý krátkodobý zdroj energie (glukóza, fruktóza), zásobní látky (škrob, inulin, glykogen). Mezi sacharidy patří i vláknina, která má pro naše tělo velký význam. Sacharidy jsou složky nukleových kyselin, hormonů, koenzymů. Sacharidy jsou palivo pro svaly a centrální nervový systém, sacharidy jsou též potřebné pro metabolismus tuků a úsporu bílkovin jako zdroje energie. Nadměrný příjem sacharidů, více než 70 % celkového příjmu energie podporuje zvýšení hladiny triacylglycerolů (krevních tuků) a LDL cholesterolu (špatného cholesterolu), snížením hladiny HDL cholesterolu (hodného cholesterolu). Nadbytečné sacharidy se v těle ukládají do zásob nejprve jako glykogen, a když jsou zásobárny glykogenu plné, přeměňuje je tělo na tuky a ukládá do tukové tkáně.
Proč není dobré hladovět
Při hladovění se glykogen v játrech štěpí na glukózu, která je roznášena prostřednictvím krve do dalších orgánů jako zdroj energie. Při hladovění vydrží jaterní zásoby glykogenu 12 až 18 hodin. Zásoby glykogenu ve svalech vydrží sice déle, mohou být však využity jen svaly. Po vyčerpání glykogenových zásob si tělo začne vyrábět glukózu z bílkovin a tuků. Bohužel, nejprve si začne vyrábět energii z bílkovin.
Trávení sacharidů v lidském těle
Trávení sacharidů začíná v dutině ústní, kde enzym amyláza (ptyalin) zahajuje štěpení škrobů. Ke konečnému štěpení škrobů dochází v tenkém střevě. V tenkém střevě dochází ke štěpení všech sacharidů na monosacharidy, které jsou následně vstřebány do krve. Konečné štěpení sacharidů zajišťují enzymy, např. enzym amyláza štěpí zbylé polysacharidy na maltózu, enzym maltáza štěpí maltózu na dvě molekuly glukózy, enzym sacharáza štěpí sacharózu na molekuly fruktózy a glukózy, enzym laktáza rozkládá laktózu na molekuly galaktózy a glukózy.
Metabolismus sacharidů
Cílem metabolizmu sacharidů je přeměna glukózy na jednodušší chemické látky se ziskem energie. Odbourávání glukózy ve svalech (glykolýza) probíhá bez účasti vzdušného kyslíku. Konečný produkt anaerobní glykolýzy je kyselina mléčná (laktát). Glykolýza je nejrychlejší zdroj energie pro svaly. Největší množství kyseliny mléčné vzniká v příčně pruhovaných svalech. Aerobní glykolýza probíhá za účasti vzdušného kyslíku, jejím konečným produktem je acetylkoenzym A (aktivní octová kyselina). Acetylkoenzym A jde do Citrátového cyklu, který probíhá pouze ve spojení s dýchacím řetězcem (buněčné dýchání). Jedná se o cyklický proces, při kterém se acetylkoenzym A postupně štěpí na oxid uhličitý a vodu. Zisk energie je proti anaerobnímu odbourávání glukózy dvojnásobný.
Cukry a sacharidy nejsou totéž
Pro laickou veřejnost je pojem „cukry“ totožný s pojmem „sacharidy“. Je-li na obalu potravinového výrobku napsáno cukr, jedná se o monosacharidy (glukóza, fruktóza) a oligosacharidy (např. sacharóza, což je řepný cukr). Mezi sacharidy patří také škroby, agar, inulín a vláknina. Vlákninu, agar nebo škrob nikdo nenazve cukrem. Je-li na obalu potravinového výrobku napsáno sacharid, může se jednat o cukr, ale také se může jednat o škrob.