Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Šalvěj lékařská byla pro ve středověku pro své všestranné využití považována za bylinku, jejíž touhou je učinit člověka nesmrtelným. Její název pochází z latinských slov, ze slova Salvatrix, spása a ze slova Salvia, zdraví. V dnešní době se šalvěj používá jako léčivá bylinka i k ochucení jídel.
Stručný popis
Šalvěj je vytrvalá bylina, původem z oblasti Východního Středomoří, která vytváří stálozelený keř vysoký 40–70 cm. Má řapíkaté listy, a modrofialovými květy. Mladé listy jsou plstnaté, zbarvené do šeda, starší listy jsou zelené. Rostlinka má specifickou vůni i chuť.
Léčivé účinky šalvěje
Pro šalvěj jsou charakteristické silné antibiotické, anitbakteriální a protizánětlivé účinky. Osvědčila se jako výborný prostředek při nemocech dutiny ústní a hrdla, tj. při bolestech v krku, angínách. Používá se při zánětu dásní, paradentóze i k podpoře hojení špatně se hojících ran. Šalvěj pomáhá také při léčbě zánětu močových cest, gynekologických zánětů i při léčbě zažívacího ústrojí. Šalvěj má své místo také v aromaterapii, používá se jako aromatická přísada do koupele. Čaj ze šalvěje je vhodný také proti stresu. Odvar a nálev šalvěje se používá jako kloktadlo při bolestech v krku i jako dezinfekce při různých poraněních. Nálev ze šalvěje lze používat jako čaj. Šalvěj se také přidává do různých čajových směsí, které jsou pomocným prostředkem při léčbě rakoviny. Šalvěj má své využití také v kosmetice, přidává se do koupelových solí, pěn, zubních past i do antiperspirantů. Omývání vlasů odvarem ze šalvěje zamezuje tvorbu lupů. Ze šalvěje se vyrábějí také léčivé pastilky, žvýkačky, bonbóny.
Pro léčbu jsou podstatné silice salviol, cineol a thujon. Kromě těchto látek šalvěj obsahuje vitamíny skupiny B, vitamín C, třísloviny, hořčiny, saponiny, glykosidy, kafr, pryskyřice, látky podobné ženskému hormonu estrogenu, aj.
Nevýhodou šalvěje je její nevhodnost pro dlouhodobé užívání. Šalvěji by se měly vyhnout těhotné ženy nejen pro obsah mírně toxického thujonu, ale také pro obsah dalších silic, které mohou vyvolat křeče. Bývá doporučováno užívat maximálně dva šálky nálevu denně a ne dlouhodobě.
Nálev a odvar ze šalvěje
Nálev připravíme ze dvou až tří polévkových lžic čerstvé nebo sušené šalvěje, zalijeme ¼ l vroucí vody. Přikryjeme a necháme 15 minut louhovat.
Odvar ze šalvěje můžeme přidat do koupele. V 1 l vody povaříme 200g šalvěje a necháme 20 minut louhovat.
Šalvěj v kuchyni
Svíravá, nahořklá chuť činí šalvěj nezastupitelnou v kuchyni. Využívá se k dochucení omáček, nádivek, masových jídel, ryb. Šalvěj se hodí také do bylinkových másel, domácích sýrů, domácích paštik, k dušené zelenině, bramborám a také k těstovinám. Smícháme-li čerstvé listy, jemně orestované na olivovém oleji, do kterého rozpustíme malý kousek másla, avšak směs nesmí zhnědnout, s mírně osolenými vařenými těstovinami na zkus, tj. al dente, získáme netradiční, chutné jídlo.
Pěstování a sběr šalvěje
Šalvěj je možné pěstovat na záhonech nebo v květináči. Šalvěji se daří ve slunné dobře propustné půdě., nejraději má vápenitou, výživnou nebo zahradnickou půdu. Potřebuje teplé a chráněné stanoviště. Množí se semeny nebo řízky nebo dělením trsů. Šalvěj je sice nenáročná bylina, avšak nesvědčí ji průvan a studené místo.
Nejčastěji se sbírá list, který se sklízí samostatně nebo s celými vršky výhonů a to během května a června. Šalvěj je třeba sušit rozloženou na papíře v menší vrstvě v dobře větrané místnosti, ne na přímém slunci. Bylina by si měla i po usušení zachovat silnou, čistě kořenitou vůni a nahořklou chuť.
Usušenou šalvěj uchováváme v uzavřených nádobách nebo v papírových pytlících na vzdušných a suchých místech. Šalvěj můžeme konzervovat také v octu nebo v oleji.
Šalvěj si můžeme pěstovat nebo si ji můžeme koupit v prodejně s bylinkami ve formě čaje.